Cook et al. (2013): co znamená 97,1 % a co skutečně zkoumá soubor 64 prací

O co jde — vysvětlení pro laiky

Cookova studie zjišťuje, jak se odborné články vyjadřují k tomu, zda lidská činnost způsobuje oteplování. Autoři vzali téměř dvanáct tisíc krátkých shrnutí vědeckých článků, kterým se říká abstrakty, a třídili v nich výslovný či nepřímý souhlas, nesouhlas a chybějící stanovisko. Část autorů také požádali, aby zařadili své vlastní celé články. Známých 97,1 % vyjadřuje podíl souhlasně zařazených abstraktů mezi těmi, které vstoupily do výpočtu stanovisek. Původní studie.

Představme si článek o zařízení na zachytávání CO₂. V úvodu může přijmout lidskou příčinu oteplování, ale jeho vlastní výzkum měří účinnost zařízení. Souhlasné vyjádření a vlastní zkoumání příčiny jsou dvě různé věci. Cookovo procento popisuje vyjádření v textech; samo neříká, kolik článků příčinu samostatně ověřilo ani jak velkou část oteplení člověk způsobil.

Tento rozbor zjišťuje, co přesně se do čísla 97,1 % počítá a čím se vybrané články samy zabývají. U 64 nejvýslovněji souhlasných abstraktů rozlišuje vlastní analýzy příčin, výzkum dílčích mechanismů, přehledy a jiné úkoly. Sedmnáct vybraných prací popisuje podrobněji. Hodnotí obsah a rozsah těchto výzkumů; jejich výpočty samostatně neopakuje.

Nejdřív přesně: 97,1 % z čeho?

97,1 % znamená 3 896 souhlasně zařazených abstraktů z 4 014 abstraktů zahrnutých do výpočtu stanovisek k lidské příčině oteplování. Jednotkou počítání je abstrakt jedné práce. „Souhlas“ zde zahrnuje výslovné i implicitní vyjádření podle Cookových pravidel.

ČITATEL:      3 896 abstraktů zařazených jako souhlasné
JMENOVATEL:   3 896 souhlasných + 78 odmítavých + 40 nejistých = 4 014
VÝPOČET:      3 896 / 4 014 × 100 = 97,0603 % ≈ 97,1 %

Celý vyhledaný soubor má 11 944 prací. Publikovaný výpočet ponechává stranou 7 930 abstraktů bez stanoviska. Mezi všemi 11 944 pracemi představuje souhlasný čitatel 32,62 %. Absence stanoviska sama neříká, zda autor s lidskou příčinou souhlasí nebo nesouhlasí. Rozdělení na 7 930 bez stanoviska a 40 nejistých přebírá publikovanou tabulku 3; jeho metodické upřesnění je v kapitole 2. Cook et al. 2013, tabulky 2–3.

Z čeho se skládá čitatel 3 896?

Těchto 64, 922 a 2 910 rozlišuje způsob vyjádření stanoviska. Neříká to, kolik prací příčinu samo zkoumalo nebo spočítalo lidský podíl. I v kategorii 1 může být klimatický závěr převzatým východiskem jiné práce. Definice kategorií v původním článku, původní data pro přepočet počtů.

O čem jsou práce z celého čitatele 3 896?

Následující tabulka je vlastní přepočet původních tematických kategorií pro všech 3 896 souhlasných záznamů, tedy pro celý čitatel čísla 97,1 %. Sloupce 64, 922 a 2 910 zároveň ukazují, jak se v každém tématu rozděluje vyjádření souhlasu.

Procenta jsou zaokrouhlena samostatně, proto jejich součet může být 100,01 %. Definice témat pocházejí z tabulky 1 článku, počty a jejich průniky s kategoriemi souhlasu z veřejného datového souboru. Definice témat, data pro vlastní přepočet.

Kategorie „metody a základní klimatická věda“ neznamená automaticky výzkum příčiny oteplování. Počet 580 proto nelze vydávat za počet vlastních důkazů lidské příčiny. Stejně tak může být pro posouzení příčiny relevantní část paleoklimatických nebo jinak zařazených prací. Původní tematické třídění tuto otázku přímo neměří.

Co jsme podrobněji rozebrali z tohoto čitatele?

V tomto dokumentu je vlastní téma dále prověřeno u 64 prací kategorie 1, které tvoří 1,64 % čitatele 3 896. Podle vlastního čtení jejich abstraktů vychází:

Číslo 17 v dalších kapitolách znamená 16 + 1 prací vybraných uvnitř těchto 64. Počet prací, které samy zkoumají příčinu, v celém čitateli 3 896 tento rozbor neurčuje. Zbývajících 3 832 = 922 + 2 910 má zde přepočtené původní tematické zařazení, ale není u nich individuálně prověřeno, zda poskytují vlastní kauzální analýzu. O takových pracích proto nelze tvrdit ani „všechny dokazují příčinu“, ani „žádná příčinu nezkoumá“.

Podrobné profily 17 vybraných prací následují v kapitole 6 a jednotlivá témata všech 64 v kapitole 8. Pravidla vlastního třídění a jeho omezení jsou v kapitolách 1 a 5.

Kritický rozbor metodiky, interpretací a obsahu vybraných publikací

Zpracováno: 4. října 2026.
Předmět: John Cook a spoluautoři, Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature, Environmental Research Letters 8, 024024 (2013), DOI 10.1088/1748-9326/8/2/024024.
Povaha dokumentu: zdrojovaný analytický rozbor s vlastním tematickým tříděním. Není to recenzovaná studie ani úplná reprodukce všech klimatických výpočtů.

Obsah

1. Hlavní zjištění a rozsah ověření
2. Co Cookova studie tvrdí a jak získala svůj výsledek
3. Význam čísla 97,1 % a problém různě silných hypotéz
4. Veřejné interpretace a kritika
5. Jak byl v tomto rozboru roztříděn soubor 64 prací
6. Podrobné profily vybraných 17 prací
7. Co těchto 17 prací společně ukazuje a co z nich nelze sečíst
8. Soupis témat všech 64 prací
9. Jak by vypadal úplný audit důkazů
10. Závěr, zdroje a reprodukovatelnost

1. Hlavní zjištění a rozsah ověření

Cookova studie měří zastoupení určitých vyjádření o lidském vlivu v odborné literatuře. Sama neměří velikost tohoto vlivu na teplotu a neprovádí posouzení důkazní síly každé zařazené práce. Její hlavní procento proto nelze převést na počet nezávislých experimentálních potvrzení příčiny oteplování.

Z původních dat lze reprodukovat 11 944 položek, z toho 3 896 v souhlasných kategoriích. Číslo 97,1 % vzniká dělením 3 896 součtem 3 896 + 78 + 40, tedy 4 014. Ve jmenovateli nejsou abstrakty, které se k příčině nevyjadřují. Podrobné definice a výpočty jsou v následujících kapitolách. Původní datový soubor, původní článek, tabulka 3.

Soubor 64 položek je kategorie výslovného souhlasu s převládajícím lidským vlivem podle hodnocení abstraktů. Není to výběr 64 prací provádějících vlastní atribuci příčin. V některých abstraktech je klimatický závěr pouze východiskem výzkumu jiného problému, například zachytávání CO₂.

Vlastní tematické třídění v tomto dokumentu rozlišuje 16 prací zabývajících se příčinami pozorovaného oteplování či související energetické nerovnováhy a jednu další hraniční práci o modelových účincích omezení sazí a metanu. Těchto 17 profilů je pracovní výběr pro podrobnější rozbor, nikoli oficiální výsledek Cookovy studie ani počet 17 prokázaných nezávislých důkazů. Tři další práce mají regionální zaměření; zbývající položky zkoumají dílčí mechanismy, budoucí scénáře, syntetizují poznání nebo mají jiné vlastní téma.

1.1 Co bylo skutečně zkontrolováno

Byly přečteny všechny abstrakty 64 položek označených Endorse = 1 v souboru zveřejněném autory projektu. Bibliografické údaje byly spojeny s datovým souborem hodnocení. U podrobných profilů byly navíc dohledány původní vydavatelské či institucionální zdroje. U sedmi profilů byly ověřeny relevantní části plného textu: Crowley 2000, Knutson et al. 2006, Stott et al. 2006 o pozorovacích omezeních, Scafetta a West 2006, Stott et al. 2006 o HadGEM1, Jacobson 2010, Wu et al. 2011; u dalších dvou, Hansen et al. 2011 a Jones a Stott 2011, rovněž metodika a interpretace výsledků v plném textu. Celkem tedy devět profilů přesahuje kontrolu abstraktu.

U zbývajících osmi podrobných profilů vychází popis především z abstraktu; toto omezení je uvedeno přímo u práce. Kontrola vybraných oddílů plného textu není reprodukce výpočtů, úplná recenze všech příloh ani systematické dohledání pozdějších oprav a odborných reakcí. U 47 prací mimo podrobný výběr jde o tematický rozpis podle abstraktů.

1.2 Jak číst kritické poznámky

Popis výsledku studie znamená, že tento výsledek publikovali její autoři. Neznamená, že byl v tomto dokumentu nezávisle přepočítán nebo potvrzen. Vlastní metodické úsudky jsou označeny jako hodnocení tohoto rozboru. Výrazy „v abstraktu není uvedeno“ a „práce to vůbec nedělá“ nejsou zaměnitelné. Tam, kde není zkontrolován plný text, používám první, užší formulaci.

2. Co Cookova studie tvrdí a jak získala svůj výsledek

2.1 Výzkumná otázka a výběr literatury

Autoři analyzují shodu v literatuře o antropogenním globálním oteplování, zkráceně AGW. V úvodu ji vztahují k tvrzení, že lidská činnost velmi pravděpodobně způsobuje většinu současného oteplování. Hledali články z let 1991–2011 v databázi Web of Science pomocí výrazů „global warming“ nebo „global climate change“. Po vyřazení určitých záznamů zbylo 11 944 abstraktů. Jde o soubor vybraný vyhledáváním, ne o veškerou klimatickou literaturu. Cook et al. 2013, úvod a metodika.

Abstrakty hodnotili nejméně dva hodnotitelé; další postup řešil neshody. Autoři zároveň požádali autory publikací o zařazení jejich vlastních plných prací. Studie tak má dvě části: vnější hodnocení abstraktů a sebehodnocení článků jejich autory. Cook et al. 2013, metodika.

Analytický význam: vyhledávání podle slov vybírá texty podle toho, jak se prezentují v databázi. Nemusí zachytit práci o příčinách oteplování, která tato slova nepoužívá, a naopak může zachytit technologickou studii, která jimi pouze zdůvodňuje svou motivaci. Takový výběr může být vhodný pro studium jazyka určité části literatury, ale vyžaduje opatrnost při zobecnění na celý obor nebo na soubor fyzikálních důkazů.

2.2 Dvě nezávislé klasifikační osy

Datový soubor obsahuje téma výzkumu a úroveň vyjádřeného souhlasu. Tyto dvě osy odpovídají různým otázkám. Článek může být například o technologii snižování emisí a zároveň mít v úvodu větu o převládajícím lidském vlivu.

Výzkumná témata v použitém datovém souboru jsou dopady, zmírňování, metody a paleoklima. Číselné kódy v souboru nejsou shodné s pořadím témat v tabulce článku; kódy 2, 3, 4 a 5 zde znamenají právě tyto čtyři skupiny. Toto rozlišení je důležité při reprodukci počtů. Datový soubor s vysvětlivkami.

Přehled úrovní souhlasu a vlastní přepočet položek:

Definice vycházejí z tabulky 2 článku; počty jsem znovu spočítal z původního souboru. Následné oddělení nejistých stanovisek vede v publikované tabulce k 7 930 bez stanoviska a 40 nejistým. Metodické upřesnění: v původním datovém souboru je všech 7 970 v kategorii 4. Autoři znovu posoudili náhodný vzorek 1 000 abstraktů této kategorie a podíl nejistých použili pro publikované rozdělení; 40 tedy nelze prezentovat jako 40 jednotlivě označených záznamů v tomto datovém exportu. Článek, data.

Označení kategorie 1 jako „with quantification“ může vyvolat představu, že každý abstrakt uvádí vlastní číselný odhad a interval nejistoty. Definice však zahrnuje i slovní určení hlavní příčiny. Kategorie tedy není totožná s počtem prací, které vypočítaly podíl například 70 ± 15 %. To je patrné při srovnání definice s obsahem jednotlivých abstraktů.

2.3 Sebehodnocení autorů

Sebehodnocení zahrnovalo 2 142 článků; 1 342 bylo zařazeno jako souhlasných, 761 bez stanoviska a 39 jako odmítavých. Z článků se stanoviskem tak vychází 1 342 / (1 342 + 39) = 97,18 %, zaokrouhleně 97,2 %. Odpovědělo přibližně 14 % oslovených autorů. Cook et al. 2013, tabulka 4 a oddíl 3.2.

Vlastní hodnocení: tato část je užitečná kontrola toho, co se do krátkého abstraktu nevejde. Neřeší však jinou otázku, kterou zde pokládáme: zda souhlas pochází z vlastního atribučního výzkumu, nebo z převzatého východiska. Autor technologického článku může svůj článek správně označit za souhlasný, přestože v něm netestuje příčinu globální změny teploty. Dobrovolná odpověď navíc sama nezaručuje reprezentativnost všech oslovených autorů; nízká návratnost ale bez dalších dat nedokazuje konkrétní směr zkreslení.

3. Význam čísla 97,1 % a problém různě silných hypotéz

3.1 Co přesně je ve jmenovateli

V publikovaném výpočtu jsou souhlasné kategorie 1–3 sloučeny:

Souhlas = 64 + 922 + 2 910 = 3 896
Nesouhlas = 54 + 15 + 9 = 78
Nejistota = 40
Abstrakty se stanoviskem = 3 896 + 78 + 40 = 4 014
Podíl souhlasu = 3 896 / 4 014 × 100 = 97,0603 %

Podíl souhlasných kategorií mezi všemi 11 944 abstrakty je 32,62 %. Podíl 64 položek kategorie 1 mezi všemi abstrakty je 0,536 %. Tyto hodnoty odpovídají odlišným otázkám; není mezi nimi aritmetický rozpor. Výpočty v této kapitole jsou vlastní reprodukcí zveřejněných počtů.

Bez stanoviska neznamená nesouhlas. Z absence věty o příčině nelze vyčíst stanovisko autora. Stejně tak souhlasná věta neprokazuje, že právě tento článek příčinu samostatně zkoumal. V obou případech je potřeba oddělit obsah tvrzení od tématu a metody vlastního výzkumu.

3.2 Čtyři různé výroky

Pro posouzení interpretací je užitečné rozlišit:

1. Existence účinku: lidská činnost přispívá k oteplování.
2. Převaha účinku: lidská činnost vysvětluje více než polovinu určitého oteplení.
3. Odhad velikosti: lidská činnost způsobila určitý počet stupňů nebo konkrétní procento, pro dané období a s danou nejistotou.
4. Vlastní ověření: konkrétní práce provádí analýzu, která daný závěr podporuje, místo aby jej pouze převzala.

První výrok logicky nestačí k druhému: nenulový příspěvek může být malý i velký. Druhý sám nedává přesný odhad třetího. Ani třetí, napsaný v úvodu, automaticky neznamená čtvrtý. Cookovo hodnocení vyjádření proto nelze bez dalšího vydávat za hodnocení vlastního důkazního výkonu článků.

3.3 Silnější hypotéza v úvodu a širší soubor souhlasných vyjádření

Úvod Cookova článku odkazuje na převládající lidskou příčinu. Do hlavního souhlasného počtu však vstupují také kategorie, jejichž text podíl člověka neurčuje. Z těchto abstraktů není přímo identifikováno, zda jejich autoři přisuzují člověku 20 %, 60 % nebo téměř celé oteplení. Tisíce nekvantifikovaných či implicitních vyjádření nelze změnit na tisíce explicitních výpočtů většinového podílu.

To je věcná námitka k interpretaci měřené veličiny. Nedokazuje sama o sobě, že autoři takových prací s většinovým lidským podílem nesouhlasí. Znamená, že jeho přesné zastoupení nelze z těchto zařazení přímo odečíst. Obhajoba může uvádět širší kontext oboru a skutečnost, že minimalizace lidského podílu byla hodnocena jako odmítnutí. Takový kontext však není náhradou za konkrétní určení podílu v každé práci.

3.4 Souhlas, převzaté východisko a důkaz

Rozdíl názorně ukazuje Pérez-López et al. 2008, položka 35 níže. Autoři v abstraktu uvádějí klimatický podíl CO₂, ale vlastní experiment je o mineralizaci tohoto plynu pomocí odpadu. Laboratorní výsledek může podpořit účinnost dané technologie. Sám tím neověřuje výchozí klimatický podíl. Původní práce.

Označit takovou větu za „převzatý narativ“ je možné jen v popisném smyslu převzatého rámce. Z existence tohoto rámce nelze vyvodit, že jde o nepravdivé tvrzení, že jej autor přijal bez důvodů nebo že byl přinucen je napsat. To jsou další hypotézy, které by vyžadovaly vlastní důkazy. Pro tento rozbor postačuje užší zjištění: daný výzkumný postup klimatický podíl přímo netestuje.

4. Veřejné interpretace a kritika

4.1 Co skutečně píší instituce a autoři

NASA ve svém veřejném vysvětlení uvádí 97% shodu aktivně publikujících klimatických vědců o lidské příčině oteplování a odkazuje mimo jiné na Cooka 2013. Jde o formulaci o vědcích, zatímco hlavní Cookovo číslo 97,1 % je procento abstraktů s určitým vyjádřením. Stránka NASA přitom odkazuje i na další výzkum; nelze její celkové stanovisko vydávat pouze za převod Cookových abstraktů. NASA: Do scientists agree on climate change?.

V textu představujícím studii sami Cook a Nuccitelli vysvětlují, že mnoho prací klimatický závěr přebírá a následně zkoumá jeho důsledky. Používají také širší sdělení o shodě odborníků a výzkumu. To ukazuje, že rozdíl mezi vlastním atribučním výzkumem a souhlasným východiskem není pouze dodatečná námitka kritiků: v popularizaci jej uznávají také autoři projektu. Autorské představení studie z 16. května 2013.

Pozdější syntéza Cook et al. 2016 porovnává více studií shody. Je relevantní k otázce odborných stanovisek, ale ani souhlas mezi několika studiemi konsenzu sám nevytváří nový fyzikální odhad příčiny teplotní změny. Cook et al. 2016.

4.2 Které formulace Cookův hlavní výsledek podporuje

Následující příklady jsou analytické modelové formulace, nikoli citace konkrétního výroku z videa.

4.3 Proč se objevuje číslo 41

Legates, Soon, Briggs a Monckton uvádějí, že z 64 abstraktů podle jejich kontroly pouze 41 odpovídá definici převládající antropogenní příčiny. Jde o jejich přehodnocení vyjádřeného stanoviska, nikoli o počet článků provádějících vlastní výzkum příčin. Jejich číslo 41 proto neodpovídá otázce, na kterou míří tematické třídění 16 + 1 v tomto dokumentu. Původní kritika, Science & Education 24, 299–318; online 2013, svazek 2015.

Odpověď týmu Cooka namítá mimo jiné změnu definice a nevhodný jmenovatel při přepočtu na přibližně 0,3 % všech abstraktů. Autorská odpověď a přehled námitek. Tento dokument nepotvrzuje číslo 41 jako konečný správný počet; kompletní nezávislá reprodukce tohoto přehodnocení zde nebyla provedena.

Vlastní posouzení: tvrzení „41 z 11 944 výslovně napsalo určitou silnou větu“ a tvrzení „97,1 % vyjádřených stanovisek bylo souhlasných podle širších kategorií“ mohou popisovat různé statistiky. Rozhodující je, která otázka se zodpovídá. Z prvního čísla nelze odvodit, že zbývající autoři hypotézu odmítají; z druhého nelze odvodit, že téměř všichni sami vypočítali většinový lidský podíl.

4.4 Silné a slabé stránky pro otázku tohoto dokumentu

Zveřejněná data umožňují kontrolovat počty, číst jednotlivé abstrakty a napadnout konkrétní klasifikace. Přínosem studie je proto především popis struktury vyjádření v rozsáhlém vyhledaném souboru. Rozdělení do několika úrovní navíc zachovává informace, které se při popularizaci jediným procentem snadno ztratí.

Pro otázku vlastních důkazů jsou omezení zásadní: zařazení neměří kvalitu, nezávislost ani metodu kauzálního odhadu; nerozlišuje převzatý závěr od vlastního výsledku; nekvantifikované vyjádření nepřiřazuje konkrétní podíl. To nejsou automaticky chyby ve studii zaměřené na stanoviska. Jsou to však překážky jejího použití jako počítadla fyzikálních důkazů.

5. Jak byl v tomto rozboru roztříděn soubor 64 prací

5.1 Pravidla vlastního třídění

Zvolené skupiny popisují hlavní vlastní úkol práce patrný z abstraktu. Nejsou to Cookovy kategorie:

• A: vlastní analýza příčin již pozorovaného globálního či hemisférického oteplování, včetně statistického rozkladu a analýzy energetické nerovnováhy.
• A*: modelový experiment s omezením emisí, který uvádí také rozklad dosavadních příspěvků; zahrnut do širšího výběru 17, oddělen od A.
• B: regionální rekonstrukce či analýza příčin; může podporovat širší závěr, ale sama neodhaduje globální lidský podíl.
• C: dílčí fyzikální mechanismus, citlivost, zpětná vazba nebo budoucí modelový scénář.
• D: přehled nebo syntéza poznání.
• E: jiné vlastní téma bez přímého testu příčiny pozorovaného oteplení popsaného v abstraktu.

Podle původní Cookovy osy výzkumných témat má stejných 64 položek rozdělení 12 dopady, 28 metody, 20 zmírňování a 4 paleoklima. Vlastní přepočet je proveden ze souboru, nikoli odvozen z procent souhlasu. Široká kategorie „metody“ sama neurčuje, zda jde o atribuci příčin.

5.2 Proč 16 a 17 nejsou dvě soupeřící zjištění

Předchozí stručné třídění zařadilo Jacobsona 2010 mezi mechanismy a modelové scénáře. Rozšířený výběr jej zahrnuje zvlášť jako A*. Z 16 + 3 + 16 + 4 + 25 se tedy stává 16 + 1 + 3 + 15 + 4 + 25. Žádná položka nepřibyla do původního souboru a žádná není započítána dvakrát.

Ani A není homogenní sada šestnácti úplných atribucí. Wu et al. oddělují statistické složky a následně je fyzikálně interpretují. Hansen et al. propojují energetická pozorování s modelem působení a odezvy. Tolův test existence účinku není totéž co stanovení jeho podílu nad polovinou. Číslo 16 je proto třeba číst jako tematický výběr, nikoli jako konečný počet důkazů konkrétního prahu.

5.3 Co by změna hranice výběru znamenala

Užší pravidlo „vlastní úplný odhad čistého antropogenního podílu s nejistotou pro stejné období“ by vyřadilo některé položky A. Širší pravidlo „vlastní relevantní příspěvek k vysvětlení lidského oteplování“ by naopak zahrnulo některé položky C, například odhady radiačního působení plynů nebo klimatické citlivosti. Tento dokument proto neprohlašuje 17 za přirozenou hranici klimatických důkazů. Umožňuje zkontrolovat, proč byly vybrány právě tyto práce.

6. Podrobné profily vybraných 17 prací

Číslo za označením P je pořadí v úplném soupisu 64 položek níže; ID je identifikátor v původním souboru abstraktů. Profily jsou řazeny podle původního souboru. U každého je uveden rozsah zdrojové kontroly. Závěrečné metodické poznámky jsou hodnocením tohoto rozboru, nikoli automatickým závěrem původních autorů.

6.1 P1 — Schlesinger a Ramankutty (1992)

Implications for global warming of intercycle solar irradiance variations
Nature; ID 3648; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt a bibliografický záznam instituce autorů. Zdroj a DOI.

Otázka: mohly dlouhodobé změny slunečního záření být dominantním vysvětlením pozorovaného oteplování od poloviny 19. století?

Vlastní výzkum a výsledek: práce zkoumá důsledky hypotetických změn slunečního záření pro historické teploty. Autoři nacházejí nepřímou podporu slunečního příspěvku od roku 1856, ale uzavírají, že dominantním příspěvkem od 19. století byly skleníkové plyny. Abstrakt neuvádí konkrétní procento jejich podílu ani jeho interval.

Vztah k dokazování: jde o vlastní porovnání konkurenčních vysvětlení, nikoli o klimatickou větu v technologickém úvodu. Z abstraktu však nelze zrekonstruovat všechny vstupy a testy. Pro posouzení síly závěru by bylo nutné ověřit předpokládanou sluneční historii, klimatickou odezvu a práci s ostatními příčinami. Výslovný závěr o dominanci není sám podrobným číselným odhadem lidského podílu.

6.2 P4 — Tol (1994)

Greenhouse statistics — time series analysis: Part II
Theoretical and Applied Climatology; ID 3925; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt u vydavatele. Zdroj.

Otázka: lze statisticky odmítnout vysvětlení historického oteplování bez antropogenně zesíleného skleníkového účinku?

Vlastní výzkum a výsledek: aktualizace analýzy časových řad pro období 1870–1991. Autor uvádí odmítnutí hypotézy nepřítomnosti odpovědnosti zesíleného skleníkového účinku na 99% úrovni; alternativní teplotní řady snižují uváděnou významnost na 95 %. Zkoumá také sluneční ukazatele, sopečnou činnost a El Niño. Sluneční vliv hodnotí jako malý. U měsíčních dat upozorňuje na hranice jednoduchosti modelů.

Vztah k dokazování: skutečně testuje otázku příčin. 99% statistická významnost však není 99% podíl člověka na oteplení ani 99% pravděpodobnost správnosti celé teorie. Odmítnutí nulového účinku navíc logicky není totéž co určení podílu nad 50 %. Právě tato položka ukazuje, proč kategorii 1 nelze zaměnit za soubor stejně definovaných kvantifikací.

6.3 P5 — Mitchell et al. (1995)

Climate response to increasing levels of greenhouse gases and sulphate aerosols
Nature; ID 4333; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt u vydavatele. Zdroj.

Otázka: proč modely s rostoucími skleníkovými plyny očekávají větší oteplení, než ukazuje pozorování, a jak výsledek změní sulfátové aerosoly?

Vlastní výzkum a výsledek: spojený model atmosféry a oceánu simuluje minulou i budoucí změnu. Přidání rozptylu záření sulfátovými aerosoly zlepšuje shodu s pozorovanou globální teplotou a velkoprostorovým vzorcem nedávných změn. Regionální zlepšení je méně jednoznačné. Abstrakt uvádí budoucí modelové rychlosti 0,3 K za desetiletí pro samotné plyny a 0,2 K při zahrnutí aerosolů.

Vztah k dokazování: model a pozorování jsou zde skutečně porovnávány. Budoucí rychlost však není změřený historický procentní podíl. Zlepšení shody při doplnění ochlazující složky podporuje vysvětlení v daném modelu, ale pro úplnou atribuci je potřeba prověřit i alternativní vlivy, vnitřní variabilitu a možnost kompenzujících chyb. Samotný abstrakt neposkytuje všechny tyto kontroly.

6.4 P6 — Schönwiese et al. (1997)

Assessments of the global anthropogenic greenhouse and sulfate signal using different types of simplified climate models
Theoretical and Applied Climatology; ID 2448; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt u vydavatele. Zdroj.

Otázka: jak velké skleníkové a aerosolové signály lze odhadnout z pozorované globální teploty při současném zahrnutí dalších vlivů?

Vlastní výzkum a výsledek: vícenásobná regrese a neuronové sítě pro období 1866–1994; srovnání s energetickými a cirkulačními modely. Autoři odhadují skleníkový signál 0,8–1,3 K a kombinovaný skleníkový a sulfátový signál 0,5–0,8 K. Uvažují také sluneční, sopečný a ENSO signál; ty vycházejí menší.

Vztah k dokazování: abstrakt popisuje vlastní kvantifikaci jednotlivých příspěvků. Je však třeba zachovat rozdíl mezi oteplováním způsobeným plyny a výsledným oteplením po aerosolovém ochlazování. Bez plného textu nelze rozsahy automaticky označit za 95% intervaly spolehlivosti ani ověřit jejich výpočet. Pro kauzální výklad statistických modelů je podstatné oddělení vzájemně podobných trendů a úplnost zahrnutých vysvětlení.

6.5 P7 — Tol a de Vos (1998)

A Bayesian statistical analysis of the enhanced greenhouse effect
Climatic Change; ID 4656; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt u vydavatele. Zdroj.

Otázka: jak se mění statistická podpora skleníkového vysvětlení při zohlednění přirozené variability a předchozích znalostí?

Vlastní výzkum a výsledek: analýza teploty a CO₂ v letech 1870–1991, doplněná paleoklimatickými informacemi o variabilitě. Autoři hodnotí lidské vysvětlení jako pravděpodobnější. V jednodušší analýze uvádějí citlivost kolem 3,8 °C se směrodatnou odchylkou 0,9 °C. Při plném bayesovském zacházení uvádějí modus opět 3,8 °C a mnohem širší rozdělení se směrodatnou odchylkou 2,4 °C. Výslovně upozorňují, že CO₂ zastupuje širší antropogenní působení a předchozí znalosti hrají dominantní roli.

Vztah k dokazování: vlastní statistická analýza je přítomna, ale výsledek není nezávislý pouze na vstupních datech. Předchozí předpoklady nejsou automaticky vadou; je nutné ověřit jejich odůvodnění a citlivost závěru. Klimatická citlivost v °C není procentní podíl člověka na historickém oteplení.

6.6 P9 — Crowley (2000)

Causes of climate change over the past 1000 years
Science; ID 5238; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt a části plného textu, zejména data a způsob porovnání. Plný text. Rok publikace je 2000; číslo 2011 v názvu uloženého PDF jej nemění.

Otázka: lze oteplování 20. století vysvětlit přírodními vlivy a variabilitou rekonstruovanou za předchozí tisíciletí?

Vlastní výzkum a výsledek: rekonstrukce především severní polokoule jsou porovnávány s energetickým bilančním modelem slunečních, sopečných a dalších vlivů. Slunce a vulkanismus podle výsledků vysvětlují 41–64 % předindustriální variability na desetiletých škálách. Pozdně dvacáté století vykazuje zbytkové oteplení, které odpovídá skleníkovému působení.

Vztah k dokazování: je to vlastní test historických vysvětlení. 41–64 % se týká předindustriální variability, nikoli lidského podílu na moderním oteplení. Přesnost závěru závisí na rekonstrukcích, modelu odezvy a odhadech působení. Hemisférický rozsah také nelze bez upozornění přepsat na přímé globální měření. Práce patří do výběru A právě proto, že zahrnuje i hemisférické analýzy.

6.7 P16 — Stott, Jones a Mitchell (2003)

Do models underestimate the solar contribution to recent climate change?
Journal of Climate; ID 5984; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt a popis u vydavatele; plná metodika zde systematicky neověřena. Zdroj.

Otázka: nepodhodnocují atribuční postupy slabší signál slunečního působení?

Vlastní výzkum a výsledek: nová atribuční metoda má omezit systematické podhodnocení slabých signálů. Autoři docházejí k větší klimatické odezvě na sluneční změny, než jakou mají použité modely. V první polovině 20. století mohl být sluneční příspěvek větší než souhrn antropogenních vlivů; ve druhé polovině většinu oteplení nadále vysvětlují skleníkové plyny.

Vztah k dokazování: vlastní analýza zároveň upravuje starší odhad a podporuje skleníkovou převahu pro jiný úsek. Závěr závisí na období. Nelze jej zkrátit na tvrzení, že přírodní vlivy byly bezvýznamné po celé století. Abstrakt neuvádí jeden univerzální lidský podíl. Pro hodnocení důkazní síly je třeba ověřit změnu metodiky, nejistoty slabých signálů a oddělení jejich časových vzorců.

6.8 P19 — Ma et al. (2004)

Numerical simulation of global temperature change during the 20th century with the IAP/LASG GOALS model
Advances in Atmospheric Sciences; ID 6638; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt a bibliografie u vydavatele. Zdroj.

Otázka: jaké teplotní změny pro roky 1900–1997 simuluje model GOALS při historických koncentracích plynů, sulfátových aerosolech a změnách Slunce?

Vlastní výzkum a výsledek: čtyři simulace, z toho jedna kontrolní a tři s působením klimatických faktorů, jsou porovnány s pozorováním. Autoři připisují hlavní oteplování rostoucím koncentracím skleníkových plynů, zejména od konce 80. let. Sulfáty jej podle modelu za století snižují přibližně o 0,11 °C. Sluneční změny nejsou zanedbatelné.

Vztah k dokazování: jde o vlastní historické modelování s kontrolou proti datům. Hodnota 0,11 °C je odhad aerosolového ochlazování, nikoli lidského podílu. Bez plného textu nelze ověřit úplnou strukturu tří experimentů, zahrnutí všech dalších vlivů nebo intervaly nejistoty. Soulad modelu s teplotou podporuje použité vysvětlení v rozsahu testovaných alternativ; není bezpodmínečnou zárukou jeho jedinečnosti.

6.9 P23 — Knutson et al. (2006)

Assessment of twentieth-century regional surface temperature trends using the GFDL CM2 coupled models
Journal of Climate; ID 7520; skupina A.
Zdrojová kontrola: abstrakt a části plného textu o experimentech a metodách. Plný text.

Otázka: jak dobře nové modely CM2.0 a CM2.1 reprodukují globální i regionální teplotní změny v letech 1861–2000?

Vlastní výzkum a výsledek: simulace se všemi působeními, pouze přírodními, pouze antropogenními a dlouhé kontrolní běhy umožňují porovnat vlivy s vnitřní variabilitou. Přírodní a kontrolní běhy reprodukují pozorované oteplování hůře. Autoři podporují antropogenní dominanci na konci století a vznik rozpoznatelného signálu v mnoha regionech. Popisují však také regionální neshody a v těchto modelech nezahrnují nepřímé účinky troposférických aerosolů na oblaka.

Vztah k dokazování: vlastní srovnání alternativ je jasné a přesahuje úvodní souhlas. Práce ale nemá jeden bezpředpokladový experiment s planetou. Nejistoty vyplývají z modelové variability, působení a regionálních chyb. Samostatný článek ani dvě verze stejné modelové rodiny automaticky nepředstavují dva zcela nezávislé důkazy.

6.10 P24 — Stott et al. (2006)

Observational constraints on past attributable warming and predictions of future global warming
Journal of Climate; ID 7447; skupina A.
Zdrojová kontrola: metodika a výsledky v plném textu, zejména oddíly 3 a 4. Plný text.

Otázka: lze pozorováním oddělit skleníkové oteplování a aerosolové ochlazování, přestože se jejich modelové chyby mohou kompenzovat?

Vlastní výzkum a výsledek: tři modely — HadCM3, PCM a GFDL R30 — poskytují vzorce odezvy; regresní analýza je srovnává s pozorováním 1900–1999. Autoři odhadují skleníkové oteplení 0,7–1,3 K, větší než pozorovaných přibližně 0,6 K, a nejlepší odhady aerosolového ochlazování 0,33–0,49 K. Důležitá je časová i prostorová struktura změn. Kontrolují také regresní rezidua a citlivost na redukci prostoru analýzy.

Vztah k dokazování: jedna z nejpřímějších kvantitativních atribucí ve výběru. Nadále je podmíněna modelovými vzorci, odhadem variability a přibližnou aditivitou odezev. Rozsah skleníkového oteplení není interval čistého antropogenního podílu, protože antropogenní aerosoly působí opačně. Výsledek nelze přenést na jiné období bez nové analýzy.

6.11 P25 — Scafetta a West (2006)

Phenomenological solar contribution to the 1900–2000 global surface warming
Geophysical Research Letters; ID 7575; skupina A.
Zdrojová kontrola: metodika, tabulka 1 a závěr plného textu. Plný text.

Otázka: jak velký sluneční příspěvek vychází z empiricky odvozené, na časové škále závislé klimatické odezvy?

Vlastní výzkum a výsledek: rekonstrukce slunečního záření je spojena s alternativními družicovými soubory ACRIM a PMOD a čtyřmi parametry odezvy. Sluneční podíl vychází přibližně 45–50 % pro 1900–2000 a 25–35 % pro 1980–2000. Plný závěr po zahrnutí nejistot připouští zhruba 35–60 %, respektive 20–40 %. Antropogenní převahu zejména v posledních desetiletích formulují podmíněně.

Vztah k dokazování: jde o vlastní analýzu příčin, současně o výrazně jiný odhad sluneční role než v některých jiných položkách. Celostoletý interval překračuje hranici 50 %. Dále záleží na přenosu citlivosti z kratších cyklů na dlouhé trendy a na sluneční rekonstrukci. Z odhadu slunečního podílu nelze automaticky vypočítat lidský podíl jako 100 % minus Slunce, pokud zůstávají další příčiny. Zařazení do A neznamená potvrzení správnosti jejich odhadu.

6.12 P28 — Stott et al. (2006)

Transient climate simulations with the HadGEM1 climate model: Causes of past warming and future climate change
Journal of Climate; ID 7461; skupina A.
Zdrojová kontrola: části plného textu a souhrn výsledků. Plný text.

Otázka: přetrvá vysvětlení minulého oteplování po doplnění vlivů, které ve starších modelech chyběly?

Vlastní výzkum a výsledek: historické simulace HadGEM1 zahrnují také černý uhlík, kouř z biomasy, změny využití půdy a interaktivní síru. Podporují významný antropogenní vliv na povrchové teploty. Pozorovaný vzorec oteplování troposféry a ochlazování stratosféry model reprodukuje při antropogenních působeních. Autoři uvádějí také neshody se sondážními daty, zvláště v oblastech s velkou pozorovací nejistotou. Část práce se zabývá budoucími scénáři.

Vztah k dokazování: konkrétní kontrola, zda doplnění dalších fyzikálních vlivů mění dřívější závěr. Vertikální teplotní vzorec přidává jiný typ srovnání než samotný globální průměr. Stále jde o podmíněný modelový test. Práce sdílí výzkumnou tradici a některé vstupy s dalšími Stottovými publikacemi; počet článků proto není počet plně nezávislých důkazních řetězců.

6.13 P33 — Verdes (2007)

Global warming is driven by anthropogenic emissions: A time series analysis approach
Physical Review Letters; ID 7991; skupina A.
Zdrojová kontrola: původní abstrakt v PubMed; plný postup zde neověřen. Zdroj.

Otázka: lze z dynamiky časových řad rekonstruovat hlavní vnější působení na globální klima?

Vlastní výzkum a výsledek: autor používá dva postupy rekonstrukce řídicích vlivů a uvádí, že souhrn skleníkových a aerosolových emisí byl hlavním vnějším působením v posledních desetiletích. Abstrakt neuvádí konkrétní historické procento lidského podílu ani jeho interval.

Vztah k dokazování: jde o vlastní analýzu, ne o pouze převzatý závěr. Přesto je nutné zachovat význam slova „vnější“. Hlavní vnější faktor nemusí sám kvantifikovat poměr vůči veškeré vnitřní variabilitě. Dvě metody v jednom článku také nemusí být dvě nezávislé sady dat. K hodnocení by bylo potřeba prostudovat, jak rekonstrukce rozlišuje společné trendy, zpoždění a nepozorované vlivy. Z názvu článku nelze tyto kontroly nahradit.

6.14 P53 — Jacobson (2010), hraniční sedmnáctá práce

Short-term effects of controlling fossil-fuel soot, biofuel soot and gases, and methane on climate, Arctic ice, and air pollution health
Journal of Geophysical Research: Atmospheres; ID 10815; skupina A*.
Zdrojová kontrola: abstrakt a oddíl modelových experimentů v plném textu. Plný text.

Otázka: jak se během přibližně 15 let změní klima a znečištění při omezení vybraných emisí?

Vlastní výzkum a výsledek: model GATOR-GCMOM porovnává základní běh s odstraněním sazí z fosilních paliv, další variantou zahrnující biopaliva a experimenty s metanem. Globální ochlazení vychází přibližně 0,3–0,5 K, 0,4–0,7 K a 0,2–0,4 K pro příslušné zásahy. Práce uvádí také hrubé dosavadní skleníkové oteplování 2–2,4 K a velké protichůdné aerosolové působení.

Vztah k dokazování: vlastní výpočty účinků člověkem vypouštěných látek jsou zřejmé. Hlavním úkolem však je modelový zásah do emisí, nikoli úplné připsání pozorovaného historického trendu. Proto je oddělena jako A*. Patnáctileté účinky různých zásahů nelze prostě sečíst ani vydávat za odhad historického lidského procenta. Přenos modelových odezev na skutečné účinky vyžaduje ověření aerosolů, oblaků a dalších vazeb.

6.15 P57 — Hansen et al. (2011)

Earth's energy imbalance and implications
Atmospheric Chemistry and Physics; ID 12730; skupina A.
Zdrojová kontrola: části plného textu o působeních, odezvě a oddíly 14.1–14.2. Plný text.

Otázka: co lze z globálního příjmu tepla, zejména do oceánu, odvodit o klimatickém působení a rychlosti odezvy?

Vlastní výzkum a výsledek: oceánská data, povrchová teplota a výpočty odezvy omezují kombinace aerosolového působení a oceánského promíchávání. Energetická nerovnováha pro 2005–2010 vychází 0,58 ± 0,15 W/m², i během slunečního minima. Autoři to spolu s odhady působení interpretují jako potvrzení dominantního lidského vlivu. U aerosolů odvozují přibližně −1,6 ± 0,3 W/m².

Vztah k dokazování: je to vlastní propojení energetických pozorování a kauzálního modelu. W/m² není procentní podíl na teplotním trendu. Samotná kladná nerovnováha ve slunečním minimu bez historie působení a setrvačnosti neidentifikuje jedinou příčinu. Závěr práce spočívá v širším porovnání; mezi podstatné předpoklady patří aerosolové působení a klimatická odezva. Pouhý odkaz na „energii navíc“ by tuto argumentaci nepřesně zkrátil.

6.16 P61 — Wu et al. (2011)

On the time-varying trend in global-mean surface temperature
Climate Dynamics; ID 11813; skupina A.
Zdrojová kontrola: data, metoda a diskuse plného textu. Plný text.

Otázka: jak oddělit dlouhodobý trend a víceleté kolísání globální teploty a jak je fyzikálně interpretovat?

Vlastní výzkum a výsledek: metoda EEMD rozkládá HadCRUT3v 1850–2008 na složky různých škál. Autoři popisují přibližně 65letou variabilitu, dlouhodobý trend a jejich prostorové vzorce. Odhadují, že až třetina oteplení závěru 20. století mohla souviset s přirozenou variabilitou. Dlouhodobý trend interpretují jako podporu skleníkového vlivu.

Vztah k dokazování: vlastní analýza je jasná, ale statistická pomalá složka není z definice antropogenní a oscilující složka není z definice přírodní. Autoři tuto nejednoznačnost sami připouštějí; diskutují také možné aerosolové působení a citlivost konce řady na budoucí data. Z výroku „až třetina mohla být přirozená“ proto nelze bez dalších předpokladů udělat přesné a dokázané „dvě třetiny způsobil člověk“.

6.17 P63 — Jones a Stott (2011)

Sensitivity of the attribution of near surface temperature warming to the choice of observational dataset
Geophysical Research Letters; ID 11571; skupina A.
Zdrojová kontrola: metodika a závěry v plném textu. Plný text.

Otázka: změní volba pozorovacího teplotního souboru dřívější atribuční závěr?

Vlastní výzkum a výsledek: opakování analýzy pro HadCRUT3v, GISS, NCDC a JMA odděluje skleníkové, jiné antropogenní a přírodní příspěvky. Pro 1900–1999 vychází skleníkový trend kolem 0,1 K za desetiletí, vyšší než pozorovaných asi 0,06 K; jiné antropogenní vlivy jej zčásti kompenzují. Závěr o skleníkové dominanci v druhé polovině století je poměrně robustní vůči těmto volbám.

Vztah k dokazování: vlastní kontrola robustnosti skutečně podporuje dřívější atribuci. Čtyři nezávisle zpracované soubory nejsou čtyři nezávislá měření planety: plný text výslovně uvádí sdílená původní pozorování. Autoři také neprohlašují robustnost pro libovolný model, období nebo region. Jde o cennou dílčí kontrolu zdroje nejistoty; nelze z ní vyvozovat odstranění všech společných modelových předpokladů.

7. Co těchto 17 prací společně ukazuje a co z nich nelze sečíst

7.1 Různé druhy vlastního výzkumu

Výběr lze pracovně rozdělit podle jeho hlavní otázky. Toto rozdělení je vlastní organizační pomůcka a nijak nehodnotí správnost výsledků:

Některé metody se překrývají: například porovnání Slunce může být zároveň modelovou atribucí. Jedna položka je v tabulce vždy jen jednou. Číslo 17 počítá publikace vybrané tematicky, nikoli sedmnáct stejně silných nebo statisticky nezávislých odpovědí.

7.2 Co znamená „přesněji určuje velikost“

V podrobných profilech jsou různé numerické výsledky. Je užitečné je před jakýmkoli sčítáním třídit:

Proto by odpověď „X prací má číslo, tedy X nezávisle změřilo lidskou převahu“ byla chybná. Společný přesný počet vyžaduje nejprve definovat, zda se hledá čistý antropogenní příspěvek, příspěvek samotných plynů, fyzikální citlivost, nebo jiný údaj. V tomto rozboru není provedena úplná extrakce jednotně definovaného čistého podílu a jeho intervalů ze všech plných textů. Konečný počet takových úplných kvantifikací zde proto není stanoven.

7.3 Skleníkové plyny nejsou totožné s čistým antropogenním účinkem

Pro účely vysvětlení lze schematicky psát:

Pozorované oteplení
  ≈ příspěvek skleníkových plynů
  + příspěvek antropogenních aerosolů
  + další antropogenní příspěvky
  + přírodní vnější příspěvky
  + vnitřní variabilita
  + chyba a neúplnost popisu.

Čistý antropogenní příspěvek
  = souhrn všech antropogenních složek,
    včetně těch ochlazujících.

Je to vysvětlující zjednodušení; přesná aditivita sama může být předpokladem konkrétního postupu. Procentní podíl musí mít jasně daný čitatel i jmenovatel, časové období a referenční stav.

Hypotetický příklad, nikoli údaj z některé práce: plyny způsobí +1,0 °C, lidské aerosoly −0,4 °C, ostatní složky se v součtu vyruší. Pozorované oteplení je +0,6 °C. Příspěvek plynů je 167 % pozorované změny, ale čistý lidský příspěvek 100 %. Hodnota nad 100 % tak nemusí být matematická chyba. Přesto by bylo chybné oba tyto podíly zaměňovat.

Rovněž je nutné odlišovat CO₂, všechny skleníkové plyny a všechny antropogenní vlivy. Když analýza pracuje s CO₂ jako zástupným ukazatelem širšího působení, nelze výsledek bez dalšího označit za samostatně změřený čistý účinek CO₂. P7 tento problém výslovně uvádí.

7.4 Co modelová atribuce testuje

Námitka, že model předpokládá skleníkový účinek, může mít oprávněné jádro, pokud je modelový výsledek prezentován jako bezpředpokladové měření. Model již obsahuje fyzikální vztahy a parametry. Jeho numerická odezva na změnu koncentrace proto není nezávislým laboratorním objevem této fyziky.

Z toho však neplyne, že porovnání modelu s pozorováním nemůže dodat informaci. Rozhodující je, co bylo předpokládáno a co bylo skutečně vystaveno testu. Jestliže model předpovídá odlišné časové, regionální nebo výškové vzorce pro různé příčiny a ty jsou porovnány s daty, nejde pouze o opakování vstupní věty „plyny oteplují“. Testuje se, zda konkrétní předpokládané odezvy a jejich kombinace odpovídají skutečnému průběhu.

Síla testu roste, když se předpověď hodnotí na informaci, která nebyla pouze použita k nastavení parametrů, když se porovnávají relevantní alternativy a když jsou výsledky robustní vůči nejistotám. Slábne, pokud je mnoho parametrů volně přizpůsobeno stejným datům, pokud chybí důležitá alternativa nebo pokud různé chyby náhodně vyrovnávají celkový průměr. Toto jsou obecná kritéria hodnocení, nikoli zjištění, že konkrétní práce uvedené nedostatky nutně má.

P24 se právě možností kompenzujících chyb zabývá; P63 testuje jeden konkrétní zdroj nejistoty, zpracování teplotních dat. Takové kontroly mají věcný obsah, ale jejich existence neznamená vyřešení všech možných chyb současně.

7.5 Nezávislost důkazů nelze měřit počtem článků

V soupise se opakují autoři, modelové rodiny i historická pozorování. P24 používá tři modely, ale některé modely a autoři jsou přítomni také v jiných položkách. P63 přímo přezkoumává dřívější atribuční postup. To může představovat užitečné rozšíření či kontrolu robustnosti, nikoli automaticky nový zcela nezávislý základní důkaz.

Nezávislost má více rozměrů: data, zpracování, model, metoda a předpoklady. Dvě studie mohou mít jiné autory a stejná vstupní měření. Jedna práce může naopak porovnat různé fyzikální pozorované veličiny. Pro posouzení by bylo třeba sestavit mapu těchto závislostí. V tomto dokumentu není taková úplná mapa vytvořena, proto není uveden počet nezávislých důkazních linií.

7.6 Co znamená přítomnost jiných témat

Článek o emisní bilanci může pomoci určit antropogenní vstupy; laboratorní radiativní výpočet může přispět k fyzikálnímu mechanismu; studie citlivosti může omezovat klimatickou odezvu. Nejsou proto automaticky vědecky irelevantní. Současně nelze každou takovou práci započítat jako samostatné přímé potvrzení historického lidského podílu nad polovinou.

To platí i pro přehledy: jejich obsah může shrnovat kvalitní podklady, ale opakované shrnutí stejné literatury není pokaždé nový experiment. Tematické třídění má odlišit funkci práce v důkazním řetězci, ne vytvořit pořadí „dobrých“ a „bezcenných“ článků.

8. Soupis témat všech 64 prací

Tento soupis zachovává pořadí 64 abstraktů označených úrovní 1 v původním souboru. Název a bibliografické údaje jsou záznamy zdroje; stručný popis a zařazení jsou vlastní parafráze a úsudek podle abstraktu. Úroveň souhlasu je u všech položek Cookova 1; neopakuji ji u každé položky. Původní výzkumná kategorie je uvedena zvlášť od vlastního třídění.

Společné zdroje celého soupisu: abstrakty s původními ID, bibliografie a hodnocení. U P35 je obsah navíc ověřen přímo v původním vydavatelském zdroji; u vybraných 17 jsou odkazy a podrobnosti v kapitole 6. Formulace „bez přímé atribuce v abstraktu“ nevylučuje další obsah plného textu.

P1. Implications For Global Warming Of Intercycle Solar Irradiance Variations (1992)

Autoři podle exportu: Schlesinger, ME; Ramankutty, N.
Časopis: Nature. Původní ID: 3648.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Srovnání slunečního a skleníkového působení s historickým oteplováním.

P2. Past, Present And Future Levels Of Greenhouse Gases In The Atmosphere And Model Projections Of Related Climatic Changes (1992)

Autoři podle exportu: Roeckner, E.
Časopis: Journal Of Experimental Botany. Původní ID: 3686.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Souvislosti minulého klimatu a modelové projekce při rostoucích koncentracích plynů; hraniční s přehledem.

P3. How Sensitive Is The Worlds Climate (1993)

Autoři podle exportu: Hansen, J; Lacis, A; Ruedy, R; Sato, M; Wilson, H.
Časopis: Research & Exploration. Původní ID: 4038.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Odhad klimatické citlivosti z paleoklimatu a sopečných událostí; není kompletní atribucí pozorovaného oteplení.

P4. Greenhouse Statistics - Time-series Analysis .2. (1994)

Autoři podle exportu: Tol, RSJ.
Časopis: Theoretical And Applied Climatology. Původní ID: 3925.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Statistické testy historické teplotní řady a alternativních vysvětlení; kvalitu kauzálního úsudku zde nehodnotím.

P5. Climate Response To Increasing Levels Of Greenhouse Gases And Sulfate Aerosols (1995)

Autoři podle exportu: Mitchell, JFB; Johns, TC; Gregory, JM; Tett, SFB.
Časopis: Nature. Původní ID: 4333.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Historická simulace a srovnání s pozorováním pro skleníkové plyny a sulfátové aerosoly.

P6. Assessments Of The Global Anthropogenic Greenhouse And Sulfate Signal Using Different Types Of Simplified Climate Models (1997)

Autoři podle exportu: Schonwiese, CD; Denhard, M; Grieser, J; Walter, A.
Časopis: Theoretical And Applied Climatology. Původní ID: 2448.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Vlastní odhad signálů skleníkových plynů a aerosolů v pozorování a porovnání s dalšími vlivy.

P7. A Bayesian Statistical Analysis Of The Enhanced Greenhouse Effect (1998)

Autoři podle exportu: Tol, RSJ; De Vos, AF.
Časopis: Climatic Change. Původní ID: 4656.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Bayesovská analýza historické teploty a přirozené variability; abstrakt výslovně uvádí závislost na předchozích předpokladech.

P8. Cfc And Halon Replacements In The Environment (1999)

Autoři podle exportu: Mcculloch, A.
Časopis: Journal Of Fluorine Chemistry. Původní ID: 4914.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Chemie a environmentální účinky náhrad CFC a halonů.

P9. Causes Of Climate Change Over The Past 1000 Years (2000)

Autoři podle exportu: Crowley, TJ.
Časopis: Science. Původní ID: 5238.
Cookovo téma: Paleoklima. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Rekonstrukce především severní polokoule a modelové oddělení přírodních a skleníkových vlivů.

P10. Radiative Forcings And Global Warming Potentials Of 39 Greenhouse Gases (2000)

Autoři podle exportu: Jain, AK; Briegleb, BP; Minschwaner, K; Wuebbles, DJ.
Časopis: Journal Of Geophysical Research-atmospheres. Původní ID: 5226.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Radiační působení 39 skleníkových plynů; nepřipisuje kompletně pozorované oteplení jednotlivým příčinám.

P11. Recent Warming In A 500-year Palaeotemperature Record From Varved Sediments, Upper Soper Lake, Baffin Island, Canada (2000)

Autoři podle exportu: Hughen, KA; Overpeck, JT; Anderson, RF.
Časopis: Holocene. Původní ID: 5375.
Cookovo téma: Paleoklima. Vlastní skupina: B — regionální rekonstrukce nebo analýza příčin.

Vlastní téma podle abstraktu: Arktická rekonstrukce teplot a srovnání s možnými příčinami.

Regionální výsledek může přispět k širší argumentaci, ale není sám globálním výpočtem lidského podílu.

P12. Response Of The Ncar Climate System Model To Increased Co2 And The Role Of Physical Processes (2000)

Autoři podle exportu: Meehl, GA; Collins, WD; Boville, BA; Kiehl, JT; Wigley, TML; Arblaster, JM.
Časopis: Journal Of Climate. Původní ID: 5263.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Modelové experimenty se zdvojením CO₂ a fyzikálními procesy.

P13. Strong Radiative Heating Due To The Mixing State Of Black Carbon In Atmospheric Aerosols (2001)

Autoři podle exportu: Jacobson, MZ.
Časopis: Nature. Původní ID: 5589.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Mechanismus radiačního ohřívání při promíchávání černého uhlíku.

P14. Global Warming 2001 (2002)

Autoři podle exportu: Berger, A.
Časopis: Journal De Physique Iv. Původní ID: 5730.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: D — přehled nebo syntéza.

Vlastní téma podle abstraktu: Přehled klimatických změn a projekcí, zejména podle IPCC.

P15. Modeling Future Climate Changes: Certainties And Uncertainties (2002)

Autoři podle exportu: Le Treut, H.
Časopis: Houille Blanche-revue Internationale De L Eau. Původní ID: 2950.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: D — přehled nebo syntéza.

Vlastní téma podle abstraktu: Přehled modelování budoucího klimatu a jeho nejistot.

P16. Do Models Underestimate The Solar Contribution To Recent Climate Change? (2003)

Autoři podle exportu: Stott, PA; Jones, GS; Mitchell, JFB.
Časopis: Journal Of Climate. Původní ID: 5984.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Vlastní atribuční metoda pro porovnání slunečního a skleníkového příspěvku.

P17. Modern Global Climate Change (2003)

Autoři podle exportu: Karl, TR; Trenberth, KE.
Časopis: Science. Původní ID: 2705.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: D — přehled nebo syntéza.

Vlastní téma podle abstraktu: Syntéza moderní změny klimatu, jejích příčin a důsledků.

P18. Utilization Of Carbon Dioxide As Soft Oxidant In The Dehydrogenation Of Ethylbenzene Over Supported Vanadium-antimony Oxide Catalystst (2003)

Autoři podle exportu: Chang, JS; Vislovskiy, VP; Park, MS; Hong, DY; Yoo, JS; Park, SE.
Časopis: Green Chemistry. Původní ID: 6271.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Chemická katalýza: využití CO₂ při dehydrogenaci ethylbenzenu.

P19. Numerical Simulation Of Global Temperature Change During The 20th Century With The Iap/lasg Goals Model (2004)

Autoři podle exportu: Ma, XY; Guo, YF; Shi, GY; Yu, YQ.
Časopis: Advances In Atmospheric Sciences. Původní ID: 6638.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Historické simulace různých působení a srovnání s pozorovanou teplotou.

P20. Soot Climate Forcing Via Snow And Ice Albedos (2004)

Autoři podle exportu: Hansen, J; Nazarenko, L.
Časopis: Proceedings Of The National Academy Of Sciences Of The United States Of America. Původní ID: 6682.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Modelování působení sazí na sněhu a ledu.

P21. Is The Sonoran Desert Losing Its Cool? (2005)

Autoři podle exportu: Weiss, JL; Overpeck, JT.
Časopis: Global Change Biology. Původní ID: 6795.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: B — regionální rekonstrukce nebo analýza příčin.

Vlastní téma podle abstraktu: Sonorská poušť: analýza místních teplot a některých alternativních příčin; vazba na antropogenní globální trend je částečně převzatá.

Regionální výsledek může přispět k širší argumentaci, ale není sám globálním výpočtem lidského podílu.

P22. Mid-late Holocene Monsoon Climate Retrieved From Seasonal Sr/ca And Delta(18)o Records Of Porites Lutea Corals At Leizhou Peninsula, Northern Coast Of South China Sea (2005)

Autoři podle exportu: Yu, KF; Zhao, JX; Wei, GJ; Cheng, XR; Wang, PX.
Časopis: Global And Planetary Change. Původní ID: 6954.
Cookovo téma: Paleoklima. Vlastní skupina: B — regionální rekonstrukce nebo analýza příčin.

Vlastní téma podle abstraktu: Korálová rekonstrukce regionální teploty a odvození obratu přirozeného trendu; není globální atribuční analýzou.

Regionální výsledek může přispět k širší argumentaci, ale není sám globálním výpočtem lidského podílu.

P23. Assessment Of Twentieth-century Regional Surface Temperature Trends Using The Gfdl Cm2 Coupled Models (2006)

Autoři podle exportu: Knutson, TR; Delworth, TL; Dixon, KW; Held, IM; Lu, J; Ramaswamy, V; Schwarzkopf, MD; Stenchikov, G; Stouffer, RJ.
Časopis: Journal Of Climate. Původní ID: 7520.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Simulace globálních i regionálních trendů s přírodními, antropogenními a kombinovanými vlivy.

P24. Observational Constraints On Past Attributable Warming And Predictions Of Future Global Warming (2006)

Autoři podle exportu: Stott, PA; Mitchell, JFB; Allen, MR; Delworth, TL; Gregory, JM; Meehl, GA; Santer, BD.
Časopis: Journal Of Climate. Původní ID: 7447.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Atribuce pozorovaného oteplení s použitím tří modelů a odhad jednotlivých příspěvků.

P25. Phenomenological Solar Contribution To The 1900-2000 Global Surface Warming (2006)

Autoři podle exportu: Scafetta, N; West, BJ.
Časopis: Geophysical Research Letters. Původní ID: 7575.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Vlastní odhad slunečního příspěvku: 45–50 % v letech 1900–2000; potvrzení převahy člověka formulováno podmíněně.

P26. Positive Feedback Between Global Warming And Atmospheric Co2 Concentration Inferred From Past Climate Change (2006)

Autoři podle exportu: Scheffer, M; Brovkin, V; Cox, PM.
Časopis: Geophysical Research Letters. Původní ID: 7499.
Cookovo téma: Paleoklima. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Odhad zpětné vazby mezi oteplením a koncentrací CO₂ z minulých dat.

P27. Study On Co2 Recovery System From Flue Gas By Honeycomb Type Adsorbent I - (results Of Tests And Simulation) (2006)

Autoři podle exportu: Matsukuma, Y; Matsushita, Y; Kakigami, H; Inoue, G; Minemoto, M; Yasutake, A; Oka, N.
Časopis: Kagaku Kogaku Ronbunshu. Původní ID: 7600.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Technologie regenerace adsorbentu a zachytávání CO₂ ze spalin.

P28. Transient Climate Simulations With The Hadgem1 Climate Model: Causes Of Past Warming And Future Climate Change (2006)

Autoři podle exportu: Stott, PA; Jones, GS; Lowe, JA; Thorne, P; Durman, C; Johns, TC; Thelen, JC.
Časopis: Journal Of Climate. Původní ID: 7461.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Historické simulace různých příčin a porovnání s pozorováním, včetně vertikálního teplotního vzorce.

P29. A Model For The Co2 Capture Potential (2007)

Autoři podle exportu: Stanyeland, A.
Časopis: International Journal Of Greenhouse Gas Control. Původní ID: 7892.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Model potenciálu zachytávání a ukládání CO₂.

P30. Avoiding Self-organized Extinction: Toward A Co-evolutionary Economics Of Sustainability (2007)

Autoři podle exportu: Gowdy, J.
Časopis: International Journal Of Sustainable Development And World Ecology. Původní ID: 8274.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Ekonomie a možnosti zamezení ekologické krizi.

P31. Co2 Emissions From Road Transport And Selected Parts In The Kosice City (2007)

Autoři podle exportu: Carach, V; Muller, G; Janoskova, K.
Časopis: Acta Montanistica Slovaca. Původní ID: 8393.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Výpočet emisí silniční dopravy v Košicích.

P32. Global Climate Change And Children's Health (2007)

Autoři podle exportu: Shannon, MW; Best, D; Binns, HJ; Forman, JA; Johnson, CL; Karr, CJ; Kim, JJ; Mazur, LJ; Roberts, JR; Shea, KM.
Časopis: Pediatrics. Původní ID: 1399.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Zdraví dětí a doporučení; klimatická příčina je východiskem.

P33. Global Warming Is Driven By Anthropogenic Emissions: A Time Series Analysis Approach (2007)

Autoři podle exportu: Verdes, PF.
Časopis: Physical Review Letters. Původní ID: 7991.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Rekonstrukce vnějších příčin globálního klimatu pomocí dvou metod časových řad.

P34. Banagrass Vs Eucalyptus Wood As Feedstocks For Metallurgical Biocarbon Production (2008)

Autoři podle exportu: Yoshida, T; Turn, SQ; Yost, RS; Antal, MJ.
Časopis: Industrial & Engineering Chemistry Research. Původní ID: 1043.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Vlastnosti biomasy pro výrobu biouhlíku.

P35. Carbonation Of Alkaline Paper Mill Waste To Reduce Co2 Greenhouse Gas Emissions Into The Atmosphere (2008)

Autoři podle exportu: Perez-lopez, R; Montes-hernandez, G; Nieto, JM; Renard, F; Charlet, L.
Časopis: Applied Geochemistry. Původní ID: 8722.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Laboratorní mineralizace CO₂ pomocí odpadu z papírny; tvrzení o klimatu je východiskem experimentu.

Tvrzení o přibližně 60% klimatickém příspěvku CO₂ je východiskem; vlastní mineralizační experiment tento podíl netestuje. Původní zdroj.

P36. Climate Policy Architectures For The Post-kyoto World (2008)

Autoři podle exportu: Aldy, JE; Stavins, RN.
Časopis: Environment. Původní ID: 1217.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Architektura klimatické politiky po Kjótském protokolu.

P37. Cycle Analysis Of Low And High H(2) Utilization Sofcs/gas Turbine Combined Cycle For Co(2) Recovery (2008)

Autoři podle exportu: Taniuchi, T; Sunakawa, D; Nagahama, M; Araki, T; Onda, K; Kato, T.
Časopis: Electronics And Communications In Japan. Původní ID: 8596.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Energetická účinnost soustavy palivových článků a turbíny se zachytáváním CO₂.

P38. Energy Sources And Global Climate Change: The Byrazilian Case (2008)

Autoři podle exportu: Simoes, AF; La Rovere, EL.
Časopis: Energy Sources Part A-recovery Utilization And Environmental Effects. Původní ID: 1321.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Brazilský energetický mix a možnosti obnovitelných zdrojů.

P39. Implications Of "peak Oil'' For Atmospheric Co(2) And Climate (2008)

Autoři podle exportu: Kharecha, PA; Hansen, JE.
Časopis: Global Biogeochemical Cycles. Původní ID: 8692.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Budoucí scénáře emisí a koncentrace CO₂ při různých předpokladech o fosilních palivech.

P40. Industrialization, Fossil Fuels, And The Transformation Of Land Use (2008)

Autoři podle exportu: Erb, KH; Gingrich, S; Krausmann, F; Haberl, H.
Časopis: Journal Of Industrial Ecology. Původní ID: 1115.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Historické uhlíkové bilance a změny využití půdy v Rakousku; emise nejsou samy atribucí teploty.

P41. Leaf Carbon Assimilation In A Water-limited World (2008)

Autoři podle exportu: Loreto, F; Centritto, M.
Časopis: Plant Biosystems. Původní ID: 1262.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Rostlinná fyziologie a asimilace uhlíku při omezené dostupnosti vody.

P42. On Avoiding Dangerous Anthropogenic Interference With The Climate System: Formidable Challenges Ahead (2008)

Autoři podle exportu: Ramanathan, V; Feng, Y.
Časopis: Proceedings Of The National Academy Of Sciences Of The United States Of America. Původní ID: 8601.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Výpočet již zavázaného oteplení na základě odhadů působení a citlivosti; není samostatnou historickou atribucí.

P43. The Potential Of Water Power In The Fight Against Global Warming In The Us (2008)

Autoři podle exportu: Kosnik, L.
Časopis: Energy Policy. Původní ID: 8644.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Potenciál vodní energetiky v USA.

P44. Climate Change And Drying Of Agricultural Products (2009)

Autoři podle exportu: Piacentini, RD; Mujumdar, AS.
Časopis: Drying Technology. Původní ID: 10289.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Sušení zemědělských produktů a možnosti snížení emisí.

P45. Climate Changes And The Actions Of The European Union For Environmental Protection (2009)

Autoři podle exportu: Brezoi, AG; Tharin, M.
Časopis: Metalurgia International. Původní ID: 10379.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Přehled klimatických opatření Evropské unie.

P46. Cost-benefit Analysis Of Climate Change Dynamics: Uncertainties And The Value Of Information (2009)

Autoři podle exportu: Rabl, A; Van Der Zwaan, B.
Časopis: Climatic Change. Původní ID: 781.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Ekonomické náklady a přínosy s klimatickým modelem; kauzální vztah model předpokládá.

P47. A Novel Formulation Of Carbon Emissions Costs For Optimal Design Configuration Of System Transmission Planning (2010)

Autoři podle exportu: Sadegheih, A.
Časopis: Renewable Energy. Původní ID: 11039.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Optimalizace elektrické přenosové soustavy s cenou emisí.

P48. Analysis Of The Global Warming Dynamics From Temperature Time Series (2010)

Autoři podle exportu: Viola, FM; Paiva, SLD; Savi, MA.
Časopis: Ecological Modelling. Původní ID: 10750.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Dynamika teplotních řad a předpověď; antropogenní příčina uvedena jako výchozí kontext.

P49. Assessing The Climatic Benefits Of Black Carbon Mitigation (2010)

Autoři podle exportu: Kopp, RE; Mauzerall, DL.
Časopis: Proceedings Of The National Academy Of Sciences Of The United States Of America. Původní ID: 10905.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Vyhodnocení odhadů radiačního působení černého uhlíku a budoucích přínosů jeho omezení.

P50. Conceptual Design And Simulation Analysis Of Thermal Behaviors Of Tgr Blast Furnace And Oxygen Blast Furnace (2010)

Autoři podle exportu: Zhang, H; Li, HQ; Tang, Q; Bao, WJ.
Časopis: Science China-technological Sciences. Původní ID: 11377.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Modelování průmyslového procesu vysoké pece.

P51. Consumption-based Accounting Of Co(2) Emissions (2010)

Autoři podle exportu: Davis, SJ; Caldeira, K.
Časopis: Proceedings Of The National Academy Of Sciences Of The United States Of America. Původní ID: 11157.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Emisní bilance spotřeby a mezinárodního obchodu.

P52. Dynamic Competition Under Cap And Trade Programs (2010)

Autoři podle exportu: Jeev, K; Campos-nanez, E.
Časopis: Infor. Původní ID: 10496.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Dynamika konkurence v systému emisních povolenek.

P53. Short-term Effects Of Controlling Fossil-fuel Soot, Biofuel Soot And Gases, And Methane On Climate, Arctic Ice, And Air Pollution Health (2010)

Autoři podle exportu: Jacobson, MZ.
Časopis: Journal Of Geophysical Research-atmospheres. Původní ID: 10815.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: A* — hraniční modelový experiment s omezením emisí.

Vlastní téma podle abstraktu: Modelové experimenty s omezením sazí a metanu; uvádí také rozklad dosavadního hrubého oteplování a ochlazování. Hraniční sedmnáctá práce, rozebraná v profilu 6.14.

P54. The Copenhagen Accord For Limiting Global Warming: Criteria, Constraints, And Available Avenues (2010)

Autoři podle exportu: Ramanathan, V; Xu, YY.
Časopis: Proceedings Of The National Academy Of Sciences Of The United States Of America. Původní ID: 11008.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Klimatická kritéria a budoucí cesty emisí v souvislosti s Kodaňskou dohodou.

P55. Coupled Climate-society Modeling Of A Realistic Scenario To Achieve A Sustainable Earth (2011)

Autoři podle exportu: Ikeda, M.
Časopis: Journal Of Oceanography. Původní ID: 12321.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Budoucí scénáře propojeného modelu klimatu a společnosti.

P56. Early Onset Of Significant Local Warming In Low Latitude Countries (2011)

Autoři podle exportu: Mahlstein, I; Knutti, R; Solomon, S; Portmann, RW.
Časopis: Environmental Research Letters. Původní ID: 11853.
Cookovo téma: Dopady. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Výpočet, kdy se v regionech projeví budoucí oteplení vůči místní variabilitě; příčinné působení je vstupem.

P57. Earth's Energy Imbalance And Implications (2011)

Autoři podle exportu: Hansen, J; Sato, M; Kharecha, P; Von Schuckmann, K.
Časopis: Atmospheric Chemistry And Physics. Původní ID: 12730.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Pozorování oceánského tepla a energetické nerovnováhy jako omezení klimatického působení a alternativních vysvětlení.

P58. Emergent Dynamics Of The Climate-economy System In The Anthropocene (2011)

Autoři podle exportu: Kellie-smith, O; Cox, PM.
Časopis: Philosophical Transactions Of The Royal Society A-mathematical Physical And Engineering Sciences. Původní ID: 12221.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Budoucí dynamika propojeného modelu ekonomiky a klimatu.

P59. Insights On Global Warming (2011)

Autoři podle exportu: Seinfeld, JH.
Časopis: Aiche Journal. Původní ID: 11551.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: D — přehled nebo syntéza.

Vlastní téma podle abstraktu: Přehled mechanismů, působení a zpětných vazeb globálního oteplování.

P60. Isolation And Application Of So(x) And No(x) Resistant Microalgae In Biofixation Of Co(2) From Thermoelectricity Plants (2011)

Autoři podle exportu: Radmann, EM; Camerini, FV; Santos, TD; Costa, JAV.
Časopis: Energy Conversion And Management. Původní ID: 11755.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Laboratorní biologická fixace CO₂ mikrořasami.

P61. On The Time-varying Trend In Global-mean Surface Temperature (2011)

Autoři podle exportu: Wu, ZH; Huang, NE; Wallace, JM; Smoliak, BV; Chen, XY.
Časopis: Climate Dynamics. Původní ID: 11813.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Rozklad teplotního trendu a víceleté variability; odvození souvislostí s plyny, aerosoly a oceánem je opatrné.

P62. Performance Of Amine-multilayered Solid Sorbents For Co(2) Removal: Effect Of Fabrication Variables (2011)

Autoři podle exportu: Jiang, BB; Kish, V; Fauth, D; Gray, ML; Pennline, HW; Li, BY.
Časopis: International Journal Of Greenhouse Gas Control. Původní ID: 3197.
Cookovo téma: Zmírňování. Vlastní skupina: E — jiné vlastní téma.

Vlastní téma podle abstraktu: Materiály pro zachytávání CO₂ pomocí aminů.

P63. Sensitivity Of The Attribution Of Near Surface Temperature Warming To The Choice Of Observational Dataset (2011)

Autoři podle exportu: Jones, GS; Stott, PA.
Časopis: Geophysical Research Letters. Původní ID: 11571.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: A — vlastní analýza příčin pozorované globální/hemisférické změny či energetické nerovnováhy.

Vlastní téma podle abstraktu: Opakování atribuční analýzy s různými nezávisle zpracovanými teplotními soubory.

P64. The Relative Contribution Of Waste Heat From Power Plants To Global Warming (2011)

Autoři podle exportu: Zevenhoven, R; Beyene, A.
Časopis: Energy. Původní ID: 3307.
Cookovo téma: Metody. Vlastní skupina: C — mechanismus, citlivost, zpětná vazba či budoucí modelový scénář.

Vlastní téma podle abstraktu: Porovnání odpadního tepla elektráren a radiačního působení jejich CO₂; případové výpočty, nikoli úplná globální atribuce.

9. Jak by vypadal úplný audit důkazů

Tento dokument umožňuje zodpovědět, co texty tematicky dělají a co v nich bylo skutečně zkontrolováno. Pro silnější otázku „kolik prací platně potvrzuje převládající lidskou příčinu“ by bylo potřeba provést další, podstatně náročnější analýzu:

1. Vymezit hypotézu. Například čistý antropogenní příspěvek nad 50 % globálního oteplení mezi konkrétními dvěma obdobími. Zahrnout pravidlo pro záporné příspěvky, přirozenou variabilitu a malé či nulové pozorované změny.
2. Číst plné texty a přílohy. Oddělit vlastní výsledek, převzatý údaj a komentář autora; nevydávat mlčení abstraktu za absenci výzkumu.
3. Extrahovat odhady jednotně. U každé práce zaznamenat období, referenční stav, sledovanou veličinu, hlavní odhad, interval a jeho význam. Rozsah mezi modely, směrodatná odchylka a interval spolehlivosti nejsou stejná věc.
4. Prověřit kauzální identifikaci. Jak jsou rozlišeny alternativní příčiny? Jaké parametry byly převzaty nebo kalibrovány? Zda je jasné, na jaké nové informaci stojí test.
5. Prověřit nejistotu a robustnost. Citlivost na data, počáteční a koncový rok, model variability, předchozí rozdělení, výběr fyzikálních vlivů a společné trendy.
6. Zmapovat závislosti. Sdílená měření, zpracování, modely, kód a předpoklady. Opakovaná kontrola není bezcenná, ale nemá být automaticky počítána jako nový nezávislý experiment.
7. Dohledat odborné reakce a pozdější stav. Opravy, replikace, připomínky a novější data mohou změnit posouzení staré práce. Tento dokument nepřisuzuje výsledkům z let 1992–2011 automaticky dnešní platnost.
8. Hodnotit všechny relevantní směry. Pro podíl podporujících důkazů nestačí vybrat pouze Cookovu souhlasnou kategorii 1. Je potřeba vyhledat atribuční práce i v ostatních kategoriích a mimo původní slovní vyhledávání.

Teprve takový postup může rozumně stanovit počet článků s konkrétně definovaným odhadem a jejich vztah ke společné hypotéze. Ani potom by prostý počet hlasů nenahradil posouzení metod a výsledků: jedna kvalitní nezávislá kontrola může být informačně důležitější než mnoho odvozených textů.

9.1 Proč nelze výběr 17 zobecnit na celou klimatologii

Těchto 17 bylo vybráno uvnitř 64 abstraktů určitého typu vyjádření. Není to systematický soupis všech atribučních studií v původních 11 944 položkách, natož ve veškeré odborné literatuře. Článek může vlastní atribuci dělat a přesto nemít v abstraktu výslovné slovo „hlavní“ nebo podobný závěr. Takový článek by mohl ležet mimo kategorii 1.

Poměr 17/64 tedy popisuje tento vlastní tematický výběr, přibližně 26,6 %. Nesmí být přepsán na tvrzení, že jen 26,6 % klimatologie zkoumá příčiny, nebo že pouze 17 prací na světě poskytuje relevantní důkazy. Zde zkoumaný soubor na takovou otázku není sestaven.

9.2 Přímé odpovědi na hlavní otázky

10. Závěr

Cook et al. 2013 přinášejí kvantifikaci převahy souhlasně klasifikovaných vyjádření o antropogenním oteplování ve vybrané části literatury. Jejich 97,1 % je podmíněný podíl stanovisek, ne procento lidského příspěvku k teplotě ani počet samostatných důkazů. Z metodiky a jednotlivých abstraktů je doložitelné, že souhlas může být východiskem jiné vlastní práce.

U 64 abstraktů nejvýslovnější souhlasné kategorie tento rozbor nachází 16 tematicky vybraných analýz příčin dosavadní globální či hemisférické změny a jednu další hraniční modelovou studii. Další tři položky mají regionální zaměření. Rozdíly mezi těmito texty jsou podstatné: některé přímo odhadují teplotní příspěvky, jiné testují statistickou souvislost, robustnost předchozí atribuce či energetický model. Jejich výsledky se liší v jednotkách, období, nejistotě a síle formulace.

Oprávněná kritika zní: nelze zaměňovat souhlas s tvrzením za jeho vlastní empirické ověření a nelze nekvantifikovaná vyjádření automaticky převádět na přesný odhad většinového lidského podílu. Nedoloženým krokem navíc by bylo: z této kritiky odvodit, že převzatá tvrzení jsou nepravdivá, že mimo vybraných 17 nejsou další relevantní atribuční práce nebo že samotná lidská příčina byla vyvrácena.

Nejpřesnější formulace výsledku tohoto dokumentu je: soubor 64 prací je heterogenní z hlediska vlastního tématu a soubor 17 podrobně profilovaných prací je heterogenní z hlediska důkazního postupu. Pro přesnou příčinu a velikost účinku je nutné číst a hodnotit tyto postupy, jejich předpoklady a výsledky, nikoli nahradit tuto práci jedním procentem konsenzu.

Zdroje a poznámky k jejich použití

Základní studie a datové soubory

• Cook, J. et al. (2013). Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters 8, 024024. DOI, ověřená kopie plného článku. Článek je zveřejněn pod CC BY 3.0; bibliografická atribuce je uvedena zde a v záhlaví. Tento dokument jej analyzuje a parafrázuje.
• Původní hodnocení a bibliografie. TCP-WebArchive20210315-erl460291datafile.txt. Soubor obsahuje vysvětlivky kategorií a 11 944 záznamů; poskytuje podklad pro vlastní přepočty.
• Soubor abstraktů s ID. tcp_abstracts.txt. Podklad pro výběr a tematické třídění všech 64 položek.
• Stránka projektu a původ datových odkazů. The Consensus Project. Stránka upozorňuje na nahrazení nefunkčního původního odkazu archivovanou verzí dat. Vlastní počty zde vycházejí z výše uvedených konkrétních souborů.

Interpretace a spor

• NASA. Do scientists agree on climate change? — primární zdroj veřejné formulace NASA; zde není použit jako samostatný fyzikální důkaz.
• Cook a Nuccitelli (2013). Autorské představení studie — primární zdroj toho, jak svůj výzkum představují autoři.
• Cook, J. et al. (2016). Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters 11, 048002. DOI — uvedeno pro odlišení širší syntézy stanovisek od fyzikální atribuce.
• Legates, D. R., Soon, W., Briggs, W. M. a Monckton (online 2013; svazek 2015). Climate Consensus and ‘Misinformation’: A Rejoinder to Agnotology, Scientific Consensus, and the Teaching and Learning of Climate Change. Science & Education 24, 299–318. Plný text, DOI 10.1007/s11191-013-9647-9 — primární zdroj jejich přepočtu na 41, nikoli automatická autorita jeho správnosti.
• Odpověď týmu Cooka na kritiku. 24 Errors — primární zdroj odpovědi; převzat je popis povahy sporu, nikoli její polemické soudy o motivech oponentů.

U všech 17 profilů jsou původní či institucionální zdroje uvedeny přímo v kapitole 6. Soupis 64 vychází z veřejných bibliografických faktů a vlastních stručných parafrází abstraktů; úplné abstrakty nejsou reprodukovány.

Příloha A: Reprodukovatelnost počtů a identifikátorů

Použité verze souborů

Kontrolní součty SHA-256 stažených souborů použitých při zpracování:

TCP-WebArchive20210315-erl460291datafile.txt
c7dfa1f843ff00d7caabad0b9aa806b92c16a93ebbdac2b2cb2e0b350ed7ffe8

tcp_abstracts.txt
d88184d28556eb8939dbead3b87d31fb6f9b850ad653176fc305747e006e4db6

Součty slouží k rozlišení konkrétních bajtových verzí; například změna konců řádků může součet změnit i bez věcné změny obsahu.

Minimální kontrola pomocí Pythonu

Po stažení obou veřejných souborů do stejného adresáře lze použít tento postup. U abstraktů je nutné dělit začátek záznamu nejvýše na šest částí a případné pokračovací řádky připojit k předchozímu záznamu. Některé abstrakty mimo vybraných 64 totiž obsahují vložené konce řádků. Znak | v názvech je náhradou za čárku v původním exportu.

from pathlib import Path
from collections import Counter
import re

data_path = Path("TCP-WebArchive20210315-erl460291datafile.txt")
lines = data_path.read_text(encoding="utf-8").splitlines()
start = lines.index("Year,Title,Journal,Authors,Category,Endorsement") + 1
data = [line.split(",") for line in lines[start:] if line.strip()]
assert all(len(row) == 6 for row in data)
assert len(data) == 11944
print(Counter(row[5] for row in data))
# {'4': 7970, '3': 2910, '2': 922, '1': 64,
#  '5': 54, '6': 15, '7': 9}

# Celý čitatel 97,1 % a jeho původní výzkumná témata.
numerator = [row for row in data if row[5] in ("1", "2", "3")]
assert len(numerator) == 3896
assert Counter(row[4] for row in numerator) == {
    "2": 1235, "3": 1912, "4": 580, "5": 169
}
print(Counter((row[4], row[5]) for row in numerator))
# (kód tématu, úroveň souhlasu):
# ('2','1'): 12;  ('2','2'): 316; ('2','3'): 907
# ('3','1'): 20;  ('3','2'): 418; ('3','3'): 1474
# ('4','1'): 28;  ('4','2'): 161; ('4','3'): 391
# ('5','1'): 4;   ('5','2'): 27;  ('5','3'): 138

abstract_lines = Path("tcp_abstracts.txt").read_text(
    encoding="utf-8"
).splitlines()
abstracts = []
for line in abstract_lines[1:]:
    if re.match(r"^\d+,\d{4},\d+,\d+,", line):
        abstracts.append(line.split(",", 5))
    elif line.strip() and abstracts:
        abstracts[-1][5] += "\n" + line
assert all(len(row) == 6 for row in abstracts)
selected = [row for row in abstracts if row[3] == "1"]
assert len(selected) == 64
assert len({row[0] for row in selected}) == 64
print(Counter(row[2] for row in selected))
# kódy témat: {'4': 28, '3': 20, '2': 12, '5': 4}

# Pořadí odpovídá soupisu P1 až P64 tohoto dokumentu.
for number, row in enumerate(selected, 1):
    print(number, row[0], row[1], row[4].replace("|", ","))

print(100 * 3896 / 4014)  # 97.060288...
print(100 * 64 / 11944)   # 0.535833...

Automatický přepočet ověřuje počet a výběr podle původního hodnocení. Neověřuje správnost Cookovy klasifikace ani věcnou platnost klimatických výsledků. Vlastní tematické zařazení vyžaduje čtení a úsudek; nelze je získat tímto kódem z jediného původního sloupce.

Identifikace podrobného výběru

Pořadí v soupisu 64: 1, 4, 5, 6, 7, 9, 16, 19, 23, 24, 25, 28, 33, 53, 57, 61, 63. P53 je hraniční A*; ostatní uvedené položky jsou A. Regionální B: 11, 21, 22. Žádná z těchto číselných řad není výsledkem zveřejněným Cookem; jde o vlastní tematické třídění tohoto rozboru.